Tisícovky - hory ČR s výškou nad 1000 m

Archiv informací o vrcholech

Navigace: Homepage > Archiv foto / info > Archiv informací o vrcholech

Související odkazy: Archiv informací o vrcholech | Archiv fotografií | Archiv fotopanoramat

Zobrazeno 361 - 370 z 533 nalezených

24.12.2007 17:02:36 - Petr Havránek

Letos na Štědrý den uplynulo 70 let od letecké katastrofy na svahu Huťské hory (HLV 126; 1187 m). Na Štědrý den roku 1937 v odpoledních hodinách odstartovalo z vídeňského letiště letadlo francouzských aerolinií Air France letící na pravidelné lince Bukurešť - Vídeň - Praha - Paříž. V letadle byli při letu do Prahy pouze tři osoby: pilot František Lehký, francouzský radiotelegrafista Pierre Astruc a jediný platící cestující, prominentní pražský advokát JUDr. Karel Flanderka.

Letoun byl středně velký, určený pro 16 cestujících, šlo o třímotorový vrtulový stroj Wibault - Penhoet 282-T12. Při letu z Vídně do Prahy byl letoun navigován sítí goniometrických stanic. Nad československým územín se letadlo dostalo do husté mlhy. Když se z jihu blížilo od Příbrami k Praze a převzala jej stanice na Ruzyni, došlo k tragickému omylu navigátora. Ten v domnění, že pilot již Prahu přeletěl a že se nachází nad Mělníkem, jej obrátil na jihozápad a stroj se tak Praze vzdaloval.

Po čase začal František Lehký se strojem klesat na přistání. V té chvíli se však již nacházel nad Šumavou a v 17,39 hod. narazil ve výšce 1080 m rychlostí 250 km v hodině do severního svahu Huťské hory (HLV 126; 1187 m). Trosky letadla byly rozmetány do širokého okolí, ale protože byla hustá mlha a sněhová vánice, začaly záchranné práce až na Hod Boží v ranních hodinách. Trosky jako první objevil patnáctiletý syn hajného Šmídla.

Havárii v dalších dnech vyšetřovalo četnictvo i letečtí specialisté. V tisku vznikly dokonce dohady, zda letadlo neneslo tajné dokumenty, které měly kompromitovat Adolfa Hitlera. 

V místě neštěstí byl postaven malý pomníček.

17.12.2007 20:42:58 - Petr Havránek

Kandidátem na dosud nepopsaný vedlejší vrchol Jedlové (HLV 134; 1176 m) je plochý hřebínek uložený 570 m Z od křižovatky U obrázku. Na mapě KČT č. 64, Šumava Železnorusko, je tato oválná vyvýšenina zcela obkroužena vrstevnicí 1020 m, ve východní části vyvýšeniny je vyznačen geodetický bod s výškou 1023 m. Geodetický bod jsme ve sněhu nenalezli, navíc bylo patrné, že vyšší je Z část vyvýšeniny.

Při dvojím měření jednak computerem Suunto a jednak GPS jsme naměřili výškový rozdíl nejvyššího bodu oproti sedélku západně směrem k Jedlové 6-7 m. Převýšení východním směrem k Supu (VV 134a; 1001 m) je podstatně vyšší a dosahuje téměř 30 m. Nejvyšší místo kandidáta na VV Jedlové leží na souřadnicích N49 12.145; E 13 16.943 a mohlo by nést označení "Nad obrázkem".

11.12.2007 17:35:53 - Zdenek Víteček

"Na věčnou památku pěti ostravských skautů a všech skautů padlých ve službě vlasti navršili z vynesených kamenů od října 1946 skauti, trampi a další návštěvníci mohylu na Ivančeně.

Bratři Vladimír Čermák (1919), Vladimír Pach (1921), Otto Klein (1921), Quido Němec (1922), Milan Rotter (1926) za odbojnou činnost byli zavražděni německými okupanty 24. dubna 1945 v Cieszyně.

6.října 1995"

Mohyla na Ivančeně dnes zabírá plochu úctyhodných 40 m2 a kubatura kameniva čítá na 40 m3. Jde o ojedinělou stavbu svého druhu a neméně důležitý je její symbolický význam. Je dokonce snaha o zápis na světový seznam kulturního dědictví UNESCO.

06.12.2007 18:37:38 - Helena Rusková

Na Zaječí horu (HLV 345; 1012 m) se lze vydat také po modré turistické značce z Bělé. Na kótu 900 m n.m. s názvem Klanke (značení i název kóty jen v novém vydání mapy KČT 1: 50 000) je pořádné stoupání. Z kóty pak už jen nádherná procházka a krásné výhledy. Modrou opustíme a pokračujeme cestou kolem hory Lysý. Vede až k prameni Zaječího potoka. Odtud je cesta již popsána. Z cesty vidíme zpět na vrchol Klanke, odkud jsme přišli, dále na Malý i Velký Klín a na rezervaci Borek nad Bělou. Odkrývá se zde také pohled na cíl cesty - Zaječí horu.

18.11.2007 11:33:07 - Jindřich Preis

Spálený vrch - SV vrchol (HLV 53; 1313 m) a jeho vedlejší vrcholy Spálený vrch (VV 53a; 1313 m) a Klínová hora (VV 53b; 1180 m) představují poměrně špatně dostupné tisícovky. To proto, že leží mimo značené cesty relativně daleko od výchozích bodů, i proto, že nejjednodušší přístup od nejbližšího vrcholu, Vozky (HLV 22; 1377 m), je omezen režimem přírodní rezervace.

Hranice přírodní rezervace Šerák - Keprník je v mapě KČT č. 55 3. vyd. 2002 vyznačena mimo jiné po pěšině, vedoucí od zelené značky mezi Vozkou a sedlem Pod Vřesovkou kolem chaty Formanka k Hášově chatě a dále k rozcestí Nad Hášovou (žlutá a zelená od Branné), mimo Spálený vrch - SV vrchol, Spálený vrch a Klínovou horu. To představuje jednu z možností přístupu.

Druhou možností je přístup od Branné po žluté či zelené značce a zdolat současně i Troják (HLV 263; 1049 m). Jako orientační bod lze použít chatu Formanka, která stojí 400 m západně pod sedlem mezi Vozkou (HLV 22; 1377 m) a Klínovým vrchem. Po vrcholové partii Spálených vrchů vede pěšina a katastrální hranice. V sedle mezi Spáleným vrchem (VV 53a; 1313 m) a Klínovou horou (VV 53b; 1180 m) stojí chata Vilibaldka – obě chaty jsou spojeny zřetelným chodníkem, který je zejména v lesní části u druhé z nich zpevněný s až překvapivým vyrovnáním terénních nerovností.

Od Polomu (HLV 161; 1127 m) a Trojáku (HLV 263; 1049 m) na západě vedou po úbočích zmiňovaných vrcholů zpevněné cesty – lze mezi nimi přejít mimo jiné shora po pěšině od Hášovy chaty do sedla k Polomu - odbočka je jihozápadním směrem cca 100 m pod chatou, tj. zde (WGS-84) N 50 09 17,5 E 17 05 35,3, pak je vhodné traverzovat napříč sedlem k Polomu jihovýchodním směrem cca 300 m (dřevařská svážnice).

Pozor, v TOPO mapě ČR 1.2 pro GPS je v této oblasti zakreslena další zelená značka, které vůbec neexistuje. Popisované neznačené cesty od Polomu (HLV 161; 1127 m) podle mapy KČT zčásti protínají rezervaci (bez značení v terénu), ale jsou vyznačeny i jiné cesty, které jdou pouze po její hranici. Na mapě SHOCart 2006 č. 58 je zakreslena hranice chráněné krajinné oblasti v menším rozsahu a nezabírá cesty od Polomu, ale ani skály na Vozkovi (HLV 22; 1377 m). Přesněji jsou cesty zaneseny v mapě KČT než v mapě SHOCart. Zřetelně se tedy lze dostat ke Spáleným vrchům a Klínové hoře, aniž bychom se dopustili prohřešku, a to kromě výstupu od Koutů nad Desnou jak od Branné, tak zřejmě i od Červenohorského sedla.

Úbočí popsaných vrchů jsou z větší části vymýcena a výhledy jsou široké, přesto je návštěva těchto vrcholů orientačně náročná a je třeba pamatovat na dostatečnou časovou rezervu. Výlet je náročný i fyzicky – při zdolání i Vozky z Branné představuje více než 25 km a přes 1000 nastoupaných výškových metrů. Spolu se zmíněnými vrcholy je možno spojit i zdolání Trojáku či Polomu.

Popisovaná místa naleznete na turistické mapě okolí Vozky (na mapovém podkladu ShoCart, tedy včetně nepřesností popsaných v textu výše). Pro ještě větší zmatení je v tomto mapovém podkladu Klínová hora (VV 53b; 1180 m) označena jako Klipová hora s kótou 1157 m mimo nejvyšší vrchol.

09.11.2007 10:23:58 - Michal Holub

Nadcházející dny budou již ve znamení pravé zimy. Během pátku přešla přes Českou republiku od severozápadu studená fronta a za ní se o několik stupňů ochladilo.

Hranice sněžení se tak z 1300 m rázem posunula na 800 m a další pokles až na 500 m lze očekávat ještě dnes k večeru. Navíc je vzduch velmi vlhký a proto se můžeme těšit na novou sněhovou pokrývku v řádu decimetrů.

Je velmi pravděpodobné, že většina našich tisícovek bude už o tomto víkendu dobře dostupná na lyžích či sněžnicích.

Pěknou ukázku rychlé změny počasí lze nalézt na stránkách www.hydronet.cz.

Dva přiložené snímky jsou z dnešního rána a dělí je pouhých 70 minut. Na prvním, pořízeném v 7:15, je vidět Bukovec (HLV 373; 1005 m) a mokrá asfaltka na Jizerce. Aktuální teplota byla 2,5 stupně nad nulou. Druhý snímek téhož místa v 8:25 již kvůli hustému sněžení Bukovec neukazuje, teplota klesla o celé 3 stupně.

04.11.2007 18:47:38 - Jindřich Preis

Půldenní výlet na čtyři tisícovky Medvědské hornatiny

Jsme-li časově vázáni časovým rozvrhem, krátkým dnem či obojím, můžeme uskutečnit následující zhruba půldenní výlet (3,5 – 4,5 hod.) se čtyřmi hlavními vrcholy v jihozápadní části Medvědské hornatiny.

Výlet začíná v sedle Videlský kříž (935 m), kde je autobusová zastávka i velké parkoviště. Nejprve však musíme opravit koordináty prvního vrcholu, kterým je Osikový vrch (HLV 220; 1078 m) – pozice udaná v Průvodci je chybná, správná pozice je (WGS-84) N 50 07 17.4 E 17 14 50.9. Cesta tam je až na malé úseky neznačeným terénem (průseky katastrálních hranic či dřevařské cesty). V létě je nutno počítat se vzrostlou trávou, na podzim v listopadu již byla tráva seschlá a slehlá, nicméně byl zase až bahnitý terén. K vrcholu Osikového vrchu vystoupáme přímým směrem průsekem po katastrální hranici, vlastní vrchol je o něco vlevo (západně) v lese, tvořený typickou cca 4 m vysokou vrcholovou skalkou ve smrkovém porostu; geodetický bod (tyč a kámen z roku 1937) je 40 m východněji. Při výstupu z úbočí a dále z paseky 70 m západně od vrcholu jsou omezené výhledy.

Vrátíme se na průsek katastrální cesty (lomí se ve vrcholové partii severozápadně) a pokračujeme přímým směrem k Lysému vrchu (HLV 159; 1128 m), v sedle přitom zkřížíme cestu se žlutou značkou. Přes spočinek či kolem něj zleva (západně) dojdeme do vrcholové partie Lysého vrchu se sklizeným polomem. Na vrcholu v nejvyšším místě je kolem geodetického bodu (kámen a tyč) travnatá mýtina o průměru cca 10 m.

Z vrcholu pokračujeme opět pěšinou po katastrální hranici, sejdeme doprava (severovýchodně) na širokou cestu žluté značky a po ní přes rozcestí Lysý vrch (odpočívadlo; žlutá a modrá značka a cyklostezka) přímo průsekem katastrální hranice k vrcholu Jelení loučky - Z vrchol (HLV 224; 1076 m). Nejvyšší bod je v nízkém smrkovém porostu. 

Z vrcholu se vrátíme k hraničnímu průseku (u vrcholu se lomí směrem k Zaječí hoře) či projdeme po hranici vyššího a nižšího lesa stejným směrem, zkřížíme asfaltovou cestu a dojdeme přes sedlo ke srubu Zaječí skok, odkud je k nejvyššímu bodu Zaječí hory (HLV 345; 1012 m) jen kousek po široké cestě. Geodetický bod (kámen a tyč) je 20 m od nejvyššího bodu vrcholu, tvořeném zarostlými nízkými skalkami s vysokými smrky. Těsně vedle geodetického bodu je nyní padlý vysoký smrk.

Zpět se můžeme pohodlně a rychle vrátit po široké cestě – zprvu bez značení, poté krátce po modré značně částečně po asfaltu kolem pramene Zaječího potoka (s přístřeškem), se značenou odbočkou (80 m) ke Kamzičí skále s širokým výhledem západně. Od rozcestí Lysá hora pokračujeme po zpevněné cestě (žlutá a cyklo zelená) zpět k sedlu Videlský kříž, až na závěrečný sestup do sedla prakticky po vrstevnici.

Celková délka 11,3 km, se sumárním výstupem kolem 505 m.

Popisovaná místa naleznete na turistické mapě západní části Medvědské hornatiny.

02.11.2007 16:15:24 - Jindřich Preis

Přístupnější Čepel (Úzký hřbet)

Ačkoliv turistické značené cesty leckdy zdálky míjejí některé tisícovky, rozšiřující se značená síť cyklostezek může tento nedostatek napravit a dovést nás pohodlně prakticky až na vrchol. Tak tomu je i v případě Čepele (HLV 321; 1024 m), nepříliš nápadného hlavního vrcholu nad Loučnou nad Desnou, „na úbočí“ či v rozsoše mnohem výraznějšího Mravenečníku (HLV 36; 1343 m).

U Čepele je v popisu přístupu udávána vysoká orientační náročnost, zjevná je i náročnost fyzická. Svoji cestu na vrchol Čepele můžeme začít na nádraží v Loučné n. D., resp. můžeme autem popojet ve směru k vrcholu cca 1 km na konec obce, již po červeně značené cyklostezce. Dále pokračujeme již pěšky či na kole po zmíněné značce rozsáhlými serpentinami nahoru po většinou asfaltové silničce (2/3 cesty), podél rozlehlé oplocené obory, skrze smíšené až čistě bukové porosty s jen ojedinělými výhledy, až na rozcestí Uhlířská cesta, kde je možnost odpočinku. Zde se rozloučíme s asfaltem a ostře doprava se vydáme po bílé značené a dobře zpevněné cestě jihovýchodním směrem k vlastnímu vrcholu. Tato cesta se těsně pod vrcholem Čepele stačí doleva (východně) k sedlu, ale vlastní vrchol je nejpřístupnější právě z této zatáčky po pěšině, vedoucí cca 100 m k posedu pod jednou z vrcholových skalek – jiná cesta k vrcholu nevede.

Zarostlá vrcholová partie strmými svahy opravdu připomíná čepel, se zřetelným nejvyšším bodem zhruba uprostřed hřebene cca 70 m severně od místa, udaného koordinátami v knize o tisícovkách. Místo, udané zmíněnými koordinátami a v mapě KČT (3. vyd. z r. 2002) označené jako skalisko na jižním okraji hřebene, se zcela vymyká charakteru vrcholu (i jiným skalnatým vrcholům Jeseníků) a vytváří pravidelnou horizontální plošinu o průměru 15-20 m, porostlou vzrostlými buky. S ostatními skalkami ji severně pojí několik metrů dlouhá hráz či základ zdi či cesta, struktura zřetelně vytvořená lidskou rukou, a podporující tak velmi silný dojem o umělém původu plošiny, nejspíše coby základu nějaké stavby z minulosti.

Po návratu z vrcholu můžeme ještě pokračovat dále po stejné cestě 1 km na Kozí hřbet, který vybíhá z Mravenečníku podobně jako Čepel (či Úzký hřbet), ale kritéria ani vedlejšího vrcholu nesplňuje a lze jej proto nazvat pouze spočinkem. V jeho sedle stojí chat(k)a Margaretka. Zde pak můžeme svůj výlet ukončit (dosud to představovalo cca 7 km a 530 m převýšení) a vrátit se zpět stejnou cestou do Loučné n. D., či můžeme pokračovat dále po značených cestách na Dlouhé stráně (HLV 32; 1353 m) a okolní tisícovky a dolů sjet po kvalitní silničce kolem dolní nádrže přečerpávací elektrárny.

Popisovaná místa naleznete na turistické mapě okolí Čepele s vyznačenými cyklostezkami.

02.11.2007 08:30:51 - Jaromír Rážek

Pěší výlet z Rokytnice n/J k Harrachovým kamenům a zpět

V sekci Fotoreportáž z výletu Rokytnice - Harrachovy kameny nabízím přes třicet snímků zachycujících trasu Rokytnice nad Jizerou - Hoření domky - Dvoračky - úbočí Lysé hory a Kotle - Růženčina zahrádka - Harrachovy kameny - Dvoračky - Huťský potok - Rokytnice nad Jizerou.

Počasí přálo, takže během výletu bylo možno obdivovat zejména tisícovky Lysá hora (HLV 35; 1344 m), Kotel (HLV 10; 1435 m), Harrachovy kameny (HLV 14; 1421 m), Violík (HLV 7; 1472 m), Vysoká pláň (VV 4a; 1490 m), Vysoké kolo (HLV 4; 1509 m), Vrbatovo návrší (VV 14a; 1412 m) a Zlaté návrší (HLV 18; 1411 m).

Popisovaná místa naleznete na turistické mapě okolí Kotle.

Variantu části trasy nabízí také jiný výlet v sekci Výlety / Krkonoše / Po stopách Hanče a Vrbaty  (Horní Mísečky - Zlaté návrší (HLV 18; 1411 m) - Vrbatovo návrší (VV 14a; 1412 m) - Hančův pomník - Ambrožova vyhlídka - Labská bouda - Vosecká bouda - rozcestí Na pastvině - Krakonošova snídaně - Zadní Plech - Plešivec (HLV 108; 1210 m) - Zadní Plech - Lysá hora (HLV 35; 1344 m) - Kotelské sedlo - Růženčina zahrádka - Harrachovy kameny (HLV 14; 1421 m) - Vrbatovo návrší - Zlaté návrší - Horní Mísečky).

31.10.2007 15:59:49 - Michal Holub

Správa Krkonošského národního parku chce koupit a následně zbourat Labskou boudu v Krkonoších, kterou její nynější majitel nabízí v současnosti prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji za 43 milionů korun.   

Devítipodlažní Labská bouda vznikla po šesti letech výstavby v roce 1975 nedaleko místa původní vyhořelé Labské boudy. Objekt se nachází v I. zóně KRNAP a svým objemem výrazně ovlivňuje vzhled západních Krkonoš.

Dle Správy KRNAP se nyní nabízí jedinečná příležitost boudu odstranit a Správa parku proto již začala jednat s ministerstvem životního prostředí o financování koupě a zbourání boudy.

Detail Labské boudy na leteckém snímku.

Zobrazeno 361 - 370 z 533 nalezených

Nahoru